Téma výzkumného záměru vychází ze skutečnosti, že dosud česká historiografie postrádá souhrnnou syntézu kombinující osudy elit s celkovým postavením a úlohou šlechty v novověké a moderní společnosti střední Evropy, zejména někdejší habsburské monarchie. Ta během čtyř století své existence prošla bouřlivým vývojem. Pro její další existenci byl nezbytný vznik skupiny elit (šlechty), která by byla primárně vázána oddaností habsburskému domu, a jež by (alespoň v případě svých titulů) byla symetrická a kompatibilní napříč celou říší. Nebyla to ovšem pouze šlechta, ale od 18. století také restrukturalizované elity monarchie v podobě transformovaného důstojnického a úřednického sboru, a rovněž vzdělanostní a podnikatelské elity, které významným způsobem ovlivňovaly osudy střední Evropy až do 20. století. Jak u tradiční šlechty, tak u této měšťanské elity, která velmi často získávala šlechtické tituly, se samozřejmě rozvíjí a formuje rodová paměť, která tyto skupiny výrazně odlišuje od zbytku populace. Ač by se mohlo zdát, že dějiny těchto elit jsou uzavřeny zánikem podunajské monarchie na podzim 1918, opak je pravdou. I ony se totiž musely smířit s novou realitou v tomto prostoru a formovat své postoje vůči turbulentně se měnícím společenským podmínkám: autoritativním, fašistickým a komunistickým režimům.

Za využití moderních badatelských trendů budou v rámci výzkumné skupiny zkoumány jak starší dějiny (proměna stavovských obcí monarchie, posílení postavení panovníka v rámci absolutisticky reformovaného státu, sociální vzestup formou nobilitace), tak dějiny moderní (pozice šlechty v neabsolutistické a liberální monarchii, udílení šlechtictví jako forma dědičného vyznamenání, společenská kritika institutu šlechty) a novodobé (po roce 1918). Zde bude pozornost věnována zejména strategiím šlechty ve vztahu k liberálně-demokratickému uspořádání první republiky a dále k oběma totalitním režimům. Předmětem historické reflexe bude i náboženská, národnostní a sociální rovina a její proměna v průběhu jednotlivých epoch.